Štěpán Kovář

Edubbaa - základní škola, s. r. o., Řepice

Moje cesta k učení začala dávno. Pradědeček byl učitel a reformátor českého školství, děd, babička i otec byli také učitelé, ale já se učení zdatně vyhýbal.

Původně jsem se zabýval orientalistikou, kulturní antropologií, a především klínovým písmem a starobabylonštinou. Luštění klínopisných tabulek mě sice naplňovalo, ale chyběl mi kontakt s lidmi a tak jsem začal doučovat v romské komunitě a učit cizince český jazyk. Brzy jsem ale zjistil, že umět mluvit česky nestačí a že své studenty už nedokážu naučit více, tak jsem se přihlásil na ped. fakultu na aprobaci český a anglický jazyk a literaturu a pozvolna jsem se dostával k tomu, co jsem měl už dlouho ve svém rodě.

  

Pár let jsem vyučoval na mezinárodní škole a to pro mě bylo zásadní. Zaprvé jsem měl možnost zkoušet jakékoli nové meotdy a za druhé  jsem měl možnost pracovat na metodě CLIL. Vedl jsem oddělení pro výuku angličtiny jako druhého jazyka a zároveň učil žáky jak zvládat v angličtině ostatní předměty. Díky svým humanitním studijím a výuce všech možných předmětů jsem nikdy nebyl jen angličtinářem. Právě proto mám tak rád propojování předmětů, které praktikuji i na své škole. Vlastně ani jinak učit neumím.

Být učitelem a stát se zároveň studentem, byla ta nejlepší učitelská zkušenost. Ve třiceti jsem nastoupil na konzervatoř mezi patnáctileté spolužáky. Všichni věděli, co chtějí, co mají dělat a šlo jim to hladce. Já zažíval pocit, který má ve škole spousta žáků. Neúspěch. Učit se intonaci, harmonii nebo hru na klavír bylo nesmírně složité. A stejný pocit může mít kdokoli třeba při matematice, angličtině, češtině, chemii, zkrátka kdykoli. Vždycky, když si říkáme, že je to přeci lehký, že to musí všichni zvládnout, zastavím se a vzpomenu si na sebe. A pak najdu způsob jak látku lépe vysvětlit, aby se nikdo necítil špatně.

Dalším mezníkem bylo setkání s holandským školstvím, resp. s přístupem učitelů v jenských školách, kde jsou žáci na prvním místě a laskavost a lidskost na každém kroku. A protože mám rád inovativní metody ve vzdělávání a chtěl jsem, aby něco podobného mohly zažívat i děti u nás, založil jsem jenskou základní školu Edubbaa. Jsme členy Asociace malých inovativních škol, která sdružuje inovativní školy různého zaměření s cílem obohatit vzdělávací systém a naplňovat Strategii 2030+. Líbilo by se mi přiblížit se k holandskému modelu, kde jsou jenské školy běžnou součástí státního školství a nikdo se nad tím nepozastavuje a to samé bych si přál i pro další inovativní školy. Pestrost je velmi důležitá.

A tak ve škole propojuji předměty, dělám s žáky projekty, hraji s nimi divadlo, jezdím na pobytové akce, pochoďáky nebo na studijní pobyty do zahraničí. Snažím se žákům dát pestrou nabídku a rozšiřovat tak jejich možnosti.  A rád to s nimi také zažívám. Doufám, že oni také, neboť cílem jenského plánu je naučit se žít společně i když jsme každý jiný.