Tereza Kottová

LMŠ a ZŠ Vlásenický dvůr

 

Jmenuji se Tereza Kottová a jsem mámou dvou dcer. Jsem také učitelkou-průvodkyní na skvělé LMŠ a ZŠ Vlásenický dvůr, kde učím druhé trojročí (4. - 6. ročník), ve kterém je v tomto roce 26 žáků. Učím matematiku, český jazyk a literaturu, hudební výchovu a informatiku. Považuji naši školu za jedinečné a výjimečné místo, kde jsme si dennodenně inspirací a podporou. To, že mohu učit tak, jak učím, by nešlo bez naprosto  jedinečného kolektivu celé naší školy. Vnímám, jak společně tvoříme takovou školu, která má prostě smysl. 

Začala jsem studovat doktorské studium na Univerzitě Karlově v Praze, Pedagogické fakultě, Katedře matematiky a didaktiky matematiky. Díky tomu se mohu spolupodílet na přípravě budoucích učitelů a učitelek. Konkrétně vyučuji předmět Dítě a matematika studenty 4. ročníku učitelství pro 1. st. ZŠ. V rámci mé disertační práce se zaměřuji právě na přípravu budoucích učitelů, a to konkrétně v oblasti zavádění formativního hodnocení do výuky matematiky. V rámci studia se účastním pedagogických konferencí, někdy jako posluchač, jindy jako aktivní přispívající. 

Lektoruji “na vlastní noze” semináře (na různých školách v ČR) a webináře pro učitele na různá témata. (Jejich názvy jsou např. Cíle učení; Formativní hodnocení; Radost z Poznávání aneb Mé učitelské směřování v souladu s důvěrou v autonomii žáka; Barevné sítě poznání aneb Živoucí učebnice, kterou si každý píše sám, …).

Velmi ráda čtu - v poslední době jsem přečetla mnoho recenzovaných studií zaměřených na výuku, z knih pak - Why We Do What We Do: Understanding Self-Motivation; Moudrost traumatu; Cesta poradního kruhu; Nastavení mysli; Dítě, škola a matematika; Hodnocení pro učení,... apod. 

Miluji pohyb, běh - chůzi - toulky přírodou. V létě jsem poprvé uběhla půlmaraton. 

Své postřehy z výuky i výchovy dětí, pocity i niterné myšlenky sdílím na svém webu a profilu na FB. 

Svou osobnost poznávám a rozvíjím na osobnostně-rozvojových seminářích a také v rámci individuální terapie.

Na podzim jsem provedla mladé dívky z 9. ročníků z různých základních škol v ČR  několikadenním “přechodovým rituálem” s názvem “Poznej sama sebe”. V březnu 2024 vyšel o tomto přechodovém rituálu článek v časopise "Učitelský měsíčník". 

A také mám radost zastávat roli místostarostky v obci, kde žiji.

__

Uvědomuji si, jak velký přesah má učitelské povolání a jak moc je důležité pro naši celou společnost. Jako učitelka mohu mít zásadní vliv na děti, které učím, na jejich další kroky životem. Cítím a ctím tuto velkou dávku odpovědnosti, kterou tohle povolání s sebou nese. 

V rámci samotné výuky je pro mě naprosto klíčové důvěřovat dětem a jejich autonomii. Snažím se vytvářet takové prostředí, kde je přítomna důvěra, otevřenost, laskavost, komunikace a hlavně bezpečí. Je pro mne naprosto klíčové, abych dětem otevírala dveře pro jejich celoživotní učení. Abych jim ukazovala krásu učení - krásu čísel, slov, tance, hudby, tahy štětců. Učit je kráse ticha. Důležitosti samoty i společnosti; vědění a poznání všeho druhu. Věřím, že kde je svoboda, musí být i zodpovědnost. Kde jsou hranice, musí být i laskavost. Kde je pravda, tam je krása. Kde je úcta, tam je respekt.

Cítím, že proto, abych mohla být kvalitní učitelka, měla bych usilovat o to být především kvalitní a dobrý člověk. Vytvářet ve svém osobním životě zdravé vztahy, a tím to učit i žáky; učit se komunikovat, např. při řešení konfliktu, a učit to žáky; udělat chybu, přijmout ji a poučit se z ní, mít zdravé hranice, ctít pravdu a lásku, být ráda na světě, i když je to někdy těžké - a toto vše  také učit žáky. 

Stejně jako se mění každým okamžikem svět kolem nás, i škola by měla být prostorem, který se nebojí změny. Prostorem, který je živý a otevřený světu. Kde jsou žáci připravováni na dobu, o které dnes ještě vůbec nevíme, jak bude vypadat. Kde škola je součástí života a žák ví, že to, co se učí ve škole je smysluplné a bude se mu hodit. Kde má dítě (i učitel/ka) prostor být zvídavé, rozvíjet svou kreativitu, logiku, schopnost “umět si poradit”, komunikaci. Kde stojí za to trávit takové množství času. 

K tomu mi osobně pomáhá zaměření se na well-being; dále ve své práci využívám rozličné metody a formy práce, podle potřeb žáků a potřeb mých.  Využívám myšlenky konstruktivismu, formativního hodnocení, růstového nastavení mysli. Ráda zkouším nové věci, které se mnou ladí a nadchnou mě, a já pak mohu nadchnout své žáky. Dává mi velký smysl práce v heterogenních třídách. Když vidím, jak starší naprosto přirozeně pomáhají mladším (nebo i naopak), jsem fascinovaná, jak skvěle to může fungovat a jak velký přesah to má.  Spolupráce, pomoc i podpora je přirozenou součástí takovéhle třídy, ba i školy. 

Přála bych si, aby před všemi dětmi, které jsou dnes ve školách, stáli takoví dospělí, jakými by se žáci rádi sami stali. Věřím, že pokud budeme my dospělí pracovat na sobě, na cestě k tomu, kdo doopravdy jsme, budeme těmi nejlepšími učiteli našich dětí. 

Věřím, že učitelství je poslání, které může proměňovat svět v lepší místo k bytí.