Štěpán Kadlec

Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod, p. o.

Jsem začínající učitel. Učím teprve třetím rokem na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Rozhodnutí stát se učitelem jsem nikdy nelitoval.

Vystudoval jsem nábytkářskou školu v Liberci, poté architekturu na TU v Liberci. Celý svůj profesní život se věnuji práci se dřevem. Baví mě různorodost. Vyráběl jsem nábytek a pracoval hlavně na nízkorozpočtových projektech rekonstrukcí interiérů, kde jsem tvořil návrh i samotnou realizaci. To mě naučilo přemýšlet o věcech komplexně, hledat alternativy a jiné cesty k cíli. Také jsem pracoval jako konstruktér dřevěných hraček pro firmu Detoa Albrechtice, kde se znovu jednalo o celistvou činnost, od nápadu po výrobní výkres. Spolu s kamarádkou máme vlastní značku, pod kterou tvoříme dřevěná zvířátka a figurky, které jsou na pomezí výtvarného objektu a hračky. Zde jsem se naučil propagaci, tvorbu obalů, prodej, komunikaci s obchody a zákazníky. 

Poté přišla nabídka lektorovat kurzy renovace nábytku, a tak začala moje první zkušenost s předáváním znalostí někomu dalšímu. Bylo to skvělé, reakce byly pozitivní. Lidé mi tam občas říkali, že bych mohl být dobrý učitel.

Následně jsem se díky práci ve firmě Detoa dostal ke konzultacím studentských prací na železnobrodské „Sklandě“. Je tam obor Produktový design, tak jsem jim mohl poskytnou zpětnou vazbu k projektům, vycházeje ze svých zkušeností. Po několika letech této „funkce“ jsem dostal nabídku učit pár hodin teoretických předmětů, které souvisely se dřevem.

Moje vlastní zkušenost se vzdělávacím systémem je dost negativní. Ve světle nových zkušeností si to uvědomuji čím dál víc. Naštěstí se na každé škole našel někdo inspirativní. Musím tyto učitele zmínit, protože díky nim jsem měl chuť na novou cestu vykročit. Byl to třídní učitel na základce, kterého jsme milovali a respektovali, který byl nadšený, rázný, spravedlivý a hlavně lidský. Vytvořil z naší třídy odpadlíků skvělý kolektiv. Na střední škole to byli dva (ne)učitelé, dva architekti, kteří nás učili navrhování nábytku. Přinesli s sebou úplně jiný druh myšlení, úplně novou energii, úplně jiný přístup k nám. Prostě lidskost a dělání praktických věcí, které nás bavili.

Začátek byl náročný, velké tápaní a spousta omylů. Své chyby jsem se nebál před žáky přiznat. Ptal jsem se na jejich názor, abych se mohl posouvat kupředu. Myslím, že to velmi ocenili a stále oceňují. Bavilo mě neustále přemýšlet o důležitosti a relevanci informací, které jim mám předat. Druhý rok už jsem vedl praktický výcvik na dílně dřeva, přibyly další odborné předměty a na popud žáku jsem si vzal i třídnictví prvního ročníku. A také jsem se stal školním knihovníkem. Byl to náročný rok, spousta nového, ale se svou třídou mám skvělý vztah možná také proto, že jsme v tom začátku a v té změně byli společně. Hodně jsem přepracovával svoji výuku, vymýšlel nové aktivity a experimentoval. Tento školní rok hodně ladím vyzkoušené aktivity a pracuji na efektivitě. Zároveň se stále snažím aktivně tvořit i mimo školu, abych neztratil kontakt s profesní realitou.

Jsem ovlivněn filozofií „Líného učitele“ a také Montessori pedagogikou. Chci vytvořit svým žákům dobré podmínky a prostředí, aby se mohli rozvíjet. Vytvářím jim dobrou atmosféru bez zbytečného tlaku, bez strachu a obav z hodiny. Kladu velký důraz na zpětnou vazbu a sebehodnocení. Pracujeme na praktických věcech a reálných projektech. Chci, aby do školy chodili rádi, a měli pocit, že ten školní čas nepromarnili.

Každá nově získaná dovednost, každá zkušenost, každý úspěch mých žáků mi dává obrovskou energii pokračovat.