Kamila Janyšková

ZŠ a MŠ Citadela o. p. s., Kojetice u Prahy

Narodila jsem se na Den učitelů a do světa jsem vstoupila rozhodně s učitelským srdcem. Nikdy to ale nebyla čísla ani vzorečky, co mě naplňovalo. Byla to touha sdílet vědomosti, rozvíjet myšlení a otevírat dveře do světa poznání. Moje první profesní kroky tak nevedly k tabulkám a rovnicím, ale k dětem, kterým jsem se stala průvodcem na jejich cestě vzděláním. Díky své mnohaleté pedagogické praxi v Jedličkově ústavu a školách jsem učitelka, která věří, že každý má právo na vzdělání a že každý má potenciál stát se někým výjimečným.

Mým hlavním cílem (a cílem celé školy, kterou jsem založila, aby mohla na těchto principech stát) je vytvořit funkční edukační prostředí pro kreativní myšlení dětí a žáků a podporovat dovednost samostatné práce. Uvědomuji si, že vzděláváme děti pro svět, který si teď sami ani nedokážeme představit. 

 

Svou školu a školku jsem s kolegy již při jejím zakládání postavila na programu Začít spolu. Otevírali jsme ji jako celý koncept vzdělávání od předškolního věku až po volnočasové aktivity a spolupráci s rodinami. Mým ideálem je ukázat, že to jde, že kvalita nemusí stát na kvantech informací a na drilu, ale na porozumění, pochopení a zapamatování na základě prožité zkušenosti. V této cestě je ale role žáka jako osobnosti velmi důležitá a přechází z dítěte jako vzdělávaného objektu na dítě jakožto svébytnou bytost s různým koktejlem nadání, motivací a schopností. Zkusila jsem na své profesní pedagogické cestě přes Jedli, Univerzitu Karlovu, neziskovky a málotřídní vesnickou školu různé varianty, jak toho docílit, až jsem došla k tomu, že jediná šance, jak školství někam posunout, je odspodu – příkladem dobré praxe. Ukázat, že to jde, ukázat, že to funguje, ukázat pedagogům, že takto mohou, že i toto může být cesta.

 Jako pro učitele prvního stupně a zároveň speciálního pedagoga je pro mne důležité FUNKČNÍ inkluzivní vzdělávání. Jsem připravena přijmout jakékoliv děti, a to bez rozdílu nadání, etnika, sociálního statusu či zdravotního postižení. V každém případě a u každého dítěte diskutujeme s rodiči o tom, zda je naše škola dobrou volbou pro jejich potomka, zda si rozumíme v principech vzdělávání a zda to spolu zvládneme. 

 Mým koníčkem je výuka matematiky a češtiny na prvním stupni, jsem přesvědčena, že i obtížně uchopitelnou látku dokážu dětem nabídnout tak, aby ji mohly zpracovat a prožít. Nejdůležitější je pro mne ale celý pedagogický proces, to, abychom fungovali s ostatními kolegy jako jednotný prvek ve vzdělávání dětí. Téma, které je pro mne zásadní, je každé jedno dítě.

A čeho bych chtěla tedy docílit? Toho, aby se mi nikdy nestalo, že budu mít pocit, že mám „hotovo“. Vzdělávání dětí je velmi živá a nestálá profese, protože je přímo závislá na dění na této planetě, vývoji vědy a techniky, politické situaci apod. Chtěla bych, aby mé vzdělávání a vzdělávání v naší škole nikdy nestálo a stále šlo s dobou. Moje škola je malý vesmír, kde se setkávají různé osobnosti, sny a naděje. Ať už jsou to malí vědci, umělci nebo věčné děti – všichni tu mají své místo.