Milan Šmídl

SOŠ pro ochranu a obnovu životního prostředí – Schola Humanitas, Litvínov

Jsem učitelem, který provází své studenty od prvního ročníku až po jejich maturitní zkoušku – a mnohdy i dál. Můj přístup k žákům je založen na postoji, v němž od začátku postupně budujeme vztah důvěry, vzájemné úcty a respektu k domluveným pravidlům. Snažím se vytvářet takové prostředí, kde studenti vědí, že za mnou mohou kdykoli přijít se svými starostmi, otázkami ale i nápady a návrhy na zlepšení.

Můj přístup k výuce se v průběhu let stále vyvíjí. Od počáteční orientace na výkon, strukturovaný systém hodnocení a obsah předmětu jsem dospěl k racionálnějšímu a zřejmě lidštějšímu přístupu. Mým hlavním úkolem je nabídnout žákům možnost se něco dozvědět, někam se posunout a pracovat na sobě. Obsah předmětu je v tomto spíše nosnou matricí než cílem. K tomu je samozřejmě nutné přesvědčit je o užitečnosti toho, co jim předkládám, což mi někdy dává dost zabrat, a ne vždy se to podaří. Ideální je propojovat obsah chemie s běžným životem. Ukazuji a diskutuji s žáky o tom, že chemie není jen teorie v učebnicích a na tabuli, ale je přítomna ve všem, co nás obklopuje – od každodenních činností po průmyslovou výrobu, včetně jejich vlastního těla. Vysvětluji studentům, že jejich úspěch závisí na jejich snaze a rozhodnutích. Zapojujeme se do praktických experimentů nebo soutěží, kde mohou vidět konkrétní výsledky své práce. Těm, kteří projeví zájem o hlubší poznání, nabízím účast na vědecké práci (SOČ, konference, stáže, spolupráce s vědeckými ústavy a univerzitami), která je může posunout ještě dál.

Součástí hodnocení a zpětné vazby v mé výuce není jen mé hodnocení žáků, ale pravidelně zařazuji i žákovské hodnocení mého působení v hodinách (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu s návrhy na vylepšení) a také žákovské sebehodnocení, které se mi osvědčilo jako spolehlivý nástroj rozvoje jejich odpovědnosti. Překvapuje mě, jak realisticky a objektivně dokážou studenti své výkony, silné a slabé stránky zhodnotit a jak je to motivuje k dalšímu zlepšení. Třeba bude v budoucnosti sebehodnocení žáků stačit a známky se stanou přežitkem minulosti. 

Radost mi přináší objevování skrytého potenciálu žáků. Věřím, že každý student má jedinečné schopnosti, které se mohou projevit, pokud jim dáme příležitost. Nejde jen o znalosti chemie, ale také o kritické myšlení, týmovou práci a schopnost přijímat odpovědnost za svou činnost a rozhodnutí. 

Značná část mého pracovního vytížení je mimo školní lavice střední školy. Spolupracuji s pedagogy z jiných škol, vedu workshopy, podzimní a letní školy a semináře pro kolegy. Vzájemné sdílení zkušeností považuji za klíč k rozvoji vzdělávání, protože jsem přesvědčen, že na mnoha školách učí výborní kolegové, jen se o nich příliš neví. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity  J.E. Purkyně v Ústí nad Labem připravuji budoucí učitele chemie a na různých frontách se snažím bojovat za popularizaci učitelské profese. Snažím se motivovat své studenty k tomu, aby uvažovali o učitelské dráze a pochopili, jak smysluplná a obohacující může tato práce být.

Věřím, že vzdělávání by mělo být cestou k sebeobjevování a k porozumění světu. Chemie pro mě není jen předmětem – je to nástroj k rozvoji osobnosti, odpovědnosti a schopnosti přemýšlet v souvislostech. A pokud se mi podaří tyto schopnosti a zvídavost v žácích probudit, má moje práce smysl.

(Zveřejněno 17. 2. 2025)