Kateřina Círová

ZŠ Kunratice, Praha

Stejně jako autor myšlenky John Hattie věřím, že smyslem vzdělávání je vychovat občany s nepokojnou myslí a s předpoklady přistupovat k našemu komplexnímu světu zkoumavě, občany činorodé, kompetentní a uvážlivě kritické. Výtvarná výchova je pro mě skvělým nástrojem, jak otevírat dětem poznání světa i sebe sama.

Základnu mého pedagogického myšlení tvoří vizuální gramotnost, specifické je pro mé výtvarné uvažování učení v souvislostech a propojování mezipředmětových obsahů učiva. Snažím se navazovat na předchozí zkušenosti žáků, prohlubovat jejich porozumění a umožňovat žákům ověřovat získané znalosti v praxi. Při plánování výuky si neustále kladu otázku, čím může být výtvarná výchova pro žáky užitečná.

Uměním provázím na základní škole v Kunraticích všechny žáky druhého stupně. Právě možnost pracovat s žáky dlouhodobě a systematicky mi umožňuje zaměřit se na kontinuum, které postupně vede žáky k osvojování si výtvarného myšlení až po rozvíjení autonomní kreativity. Protože ve výtvarné výchově žáci nejen tvoří, ale také svoji práci společně reflektují, snažím se v našem ateliéru vytvářet bezpečný prostor, kde mohou být žáci sami sebou a bez obav vyjadřovat své myšlenky jak výtvarnými prostředky, tak slovy. 

Má cesta k učitelství byla klikatá. V první části profesního života jsem se vydala uměleckou cestu. Vystudovala jsem obor restaurování nástěnné malby a strávila sedm let na lešení. Po studiu jsem zůstala ve škole jako asistent vedoucího ateliéru malby a vedla studenty na praxích. Už tenkrát mě bavilo spolupracovat v týmu, společně se studenty hledat řešení a sdílet radost z povedené práce. To mi zůstalo a nadále spolupracuji se studenty z pedagogické fakulty v roli provázejícího učitele. V této roli jsem také součástí týmu Učitel Naživo a podílím se na tvorbě kompetenčního rámce kvalit budoucích učitelů. 

S rodinou jsme žili tři roky v Londýně. Právě tohle období formovalo mou budoucí osobnost učitele nejvíce. S dětmi jsem trávila čas návštěvami muzeí a galerií. Obdivovala jsem inovativní formy muzejní a galerijní pedagogiky a seznamovala se s kognitivními přístupy k umění. Zároveň jsem se jako rodič stala členem rodičovské asociace. Zde jsem se poprvé setkala s aktivním rodičovstvím a partnerstvím se školou a s významem školního kurikula. S tématy, která předurčila na mnoho let moji životní dráhu. 

Po návratu do Čech jsem se stala na naší škole zakládajícím členem sdružení rodičů, které jsem vedla jedenáct let. Mým cílem bylo propojovat školu a rodiče, aby jako partneři dokázali společně provázet děti učením. Pod záštitou sdružení jsem realizovala s dětmi na škole také výtvarné projekty, které mě nakonec dovedly až do výuky výtvarné výchovy na druhém stupni, kde učím již patnáct let.

Ve vzdělání věřím, proto jsem sama věčný student. Vystudovala jsem speciální pedagogiku se zaměřením na etopedii, deset let působím ve škole také jako metodik prevence. V magisterském studiu výtvarné výchovy na pedagogické fakultě jsem se stala vášnivým oborovým didaktikem, spolupracuji s kolegy v roli mentora. Nyní zdokonaluji mentorské dovednosti ve dvouletém výcviku transakční analýzy. A vím, že cíl cesty je ještě v nedohlednu.