Irena Štěpánková

"ZŠ Krnov, Janáčkovo náměstí 17 "

Pocházím z učitelské rodiny, oba moji rodiče jsou učitelé. Toto povolání mě tedy provází už od dětství. Rozhodnutí, kam po maturitě, mě zaneslo na Přírodovědeckou fakultu MU v Brně, kde jsme vystudovala učitelství pro střední školy obory biologie a chemie.

V roce 2009 jsem nastoupila na ZŠ Janáčkovo nám. v Krnově, kde učím dodnes. Do školství jsem přišla jako nejčastější typ absolventa tehdejší VŠ. Hlavně naučit co nejvíce faktů, frontální výuka byla jedinou správnou volbou. Vysvětlit, zapsat, naučit, ověřit písemkou. Děti měly můj předmět za těžký a neoblíbený.

Absolvovala jsem školení, která mě postupně posouvala dál od tohoto způsobu učení. V roce 2022 jsem dokončila Studium pro ředitele a vedoucí pracovníky ve školství na Pedagogické fakultě Ostravské university. A o rok později jsem se přihlásila do konkurzu na ředitele Gymnázia Krnov. Skončila jsem druhá a začala přemýšlet, kam bude moje cesta směřovat dál.

V tu dobu jsem dostala nabídku přidat se do školního týmu PŠU (program Pomáháme školám k úspěchu) v naší škole. Toto rozhodnutí převrátilo můj dosavadní pedagogický život vzhůru nohama. Začala jsem přemýšlet více o tom, jak učím, než co učím. Proces učení byl najednou pro mě to, čím jsem se chtěla zabývat. Postupně jsem díky vedení školy a hlavně kolegyni, která je pro mě velkou inspirací, změnila pohled na svou výuku.

Zabývám se cíli a kompetencemi v učení, zkoumám důkazy o učení a snažím se vést jejich evidenci. Každoročně sbírám na konci roku zpětnou vazbu od svých žáků. V ní se zaměřuji na to, jak se jim v mých hodinách pracovalo, co pro ně bylo náročné a co je naopak nejvíce posouvalo k cílům učení. Ptám se také, co bych mohla udělat pro to, aby se mohli ve svém procesu učení posouvat ještě lépe. Získávání zpětné vazby a práce s ní je jedním z cílů, které si kladu. Věřím, že je potřeba s dětmi mluvit o jejich učení a nabízet jim podporu, pokud ji potřebují. Formativní proces je základem toho, abych s dětmi mohla pracovat na jejich vzdělávání.

Dnes se ve svých hodinách snažím vytvářet hlavně bezpečné prostředí, kde žáci mají možnost se na cokoliv zeptat. Jsou pro mě parťáky, se kterými se vzájemně učíme, že dělat chybu je přirozené. Dávám velký důraz na to, že chyba není nepřítel a konec cesty. Naopak se s ní učíme pracovat, aby pro děti byla odrazovým můstkem pro další cestu v jejich učení. Nehraji si na někoho, kdo musí vědět všechno. I já dělám chyby a nebojím se to dětem přiznat. Jsem přesvědčená, že to přispívá k otevřené a bezpečné atmosféře ve třídě. Je pro mě samozřejmé, že žáci si opravují testy, které se jim nepovedou. Mé hodiny se postupně staly těmi, na které se žáci těší a baví je (informace jsem získala ze zpětné vazby od dětí).

Velmi ráda s dětmi mluvím. O jejich učení, o jejich úspěších nebo nezdarech. Záleží mi na tom, aby v mých hodinách pracovali všichni podle svých možností. S asistenty pedagoga řeším, jak posouvat dál děti, které mají odlišné potřeby pro učení, aby i ony mohly zažívat pocit, že se jim daří.

Mými dalšími aktivitami se snažím podporovat kolegy ze své nebo jiných škol. Mé hodiny jsou kdykoliv otevřené. V rámci PŠU (program Pomáháme školám k úspěchu) otevírám hodiny při otevřených školách nebo nabízím konzultace při tvorbě hodin pedagogům, kteří by potřebovali nasměrovat. Ráda pracuji v tandemu, hlavně se svými kolegyněmi, které mají jiný obor. Tato spolupráce mi přináší nový pohled na výuku a pomáhá mi tak vyhýbat se profesní oborové slepotě.

Minulý rok jsem spolu s kolegyní vedla seminář na Učitelingu v Ostravě. Letos máme připravenou modelovou hodinu pro učitele, kteří se zúčastní Dne pro rozvoj čtenářství a pisatelství v oborech v Opavě. Předávat své zkušenosti a hledat nové cesty s ostatními kolegy, je můj další cíl.

Komunita pedagogů v našem městě je pro mě také velmi důležitá. Již druhé funkční období jsem členkou školské rady ZŠ Janáčkovo nám. Krnov. Nedávno jsem dostala také nabídku stát se členkou školské komise jako poradního orgánu rady města Krnova. Tuto nabídku jsem přijala a otevřela si tak cestu k dalším možnostem ovlivnit dění na základních školách v našem městě. Doufám, že tato nová příležitost nebude přínosem jenom mě, ale že budu moci dál předávat zkušenosti a myšlenky, na kterých stavím svou pedagogickou praxi.

Na závěr medailonku bych ráda poděkovala své kolegyni Markétě za důvěru a cestu, kterou mi ukázala. Dále bych chtěla poděkovat vedení školy a kolegům, že mi dávají příležitost se posouvat na své cestě dál a podporují mě. A v neposlední řadě děkuji svým žákům, kteří jsou pro mě důvodem se učit a velkou inspirací na mé cestě k novým cílům.