Jana Růžičková

Konzervatoř Brno

Učím na Konzervatoři Brno, na střední škole, kde studenti končí svoje vzdělávání ve věku vysokoškoláků. Pořád říkám, že je to moje škola snů. Když sem vstoupím, všude zní hudba. Moje profesní cesta mě vedla od základní školy s mezinárodními třídami přes Montessori prostředí až po akademickou spolupráci s univerzitou, učila jsem český jazyk a dějepis. Na naší konzervatoři vyučuji předmět kulturní dějiny, který pokrývá výstupy historie a dějin umění.

Jsem nadšená učitelka! Interakce se studenty, s kolegy i s rodiči mě celá léta baví a naplňuje. Sice jsem ještě při studiu na vysoké škole prodávala luxusní auta, ale nechala jsem se přemluvit, najednou jsem po státnicích stála před tabulí ve třídě s dětmi z celého světa, zažila první hodiny a bylo jasné, že lepší povolání pro mě na světě není. Mám ráda, když se na sebe se studenty na začátku hodiny usmějeme. Mám ráda takové to smysluplné pnutí, když pracují na zadaném úkolu a postupně přicházejí na řešení. Líbí se mi jejich postřehy, vtipy a interakce. A skvělé je, když vidí smysl v tom, co se v mých hodinách děje.

Už po nástupu do školy mi bylo jasné, že postavit se před tabuli, něco si tam odvykládat, nechat studenty udělat zápis a pak je přezkoušet nebude pro mě. Hledala jsem a stále hledám, jak výuku propojit s životem, jak do ní žáky vtáhnout, jak je motivovat k tomu, aby se zebe dostali to nejlepší, a jak pomoct tomu, aby do školy chodili rádi. Postupně jsem objevila dramatickou výchovu, kritickou práci s prameny, rozvíjení čtenářské gramotnosti, badatelskou výuku, dostudovala si kurz metodika prevence a výchovné poradenství, vzdělala se v Montessori výuce. Vedu ráda studentské praxe. Fakulty velmi dobře reflektují změny v pedagogice a od studentů se vždy novinky dozvím. Jsou jako svěží vítr. Dlouhodobě mě zajímá téma komunikace a aktivního naslouchání. Můžu tak stále do výuky vnášet něco nového.

Pokud má být výuka úspěšná, měla by probíraná látka studenty bavit nebo aspoň zaujmout, měli by se v hodině cítit dobře a bezpečně a měli by mít možnost se na výuce podílet.

Když jsem se před deseti lety zapojila do participativního výzkumu Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity o komunikaci ve výuce, dostala jsem nový impulz. Kvalitní výuka je podle studií o výukové komunikaci taková, která povzbuzuje studenty k hovoru o učivu. Díky tomu dochází k podněcování jejich myšlení a prohlubování porozumění probírané látce. Stala jsem se tedy učitelkou, která zavádí do hodin kognitivně rozvíjející komunikaci.

Moje učení je specifické v tom, že v přístupu ke studentům vycházím z principů dialogického vyučování. Jde o metodu, při které studenti aktivně získají znalosti a rozvíjejí myšlení prostřednictvím otázek, odpovědí a vzájemné komunikace s učitelem a spolužáky. Je to vědecky ověřená metoda s pozitivními výsledky na porozumění a zapamatování učiva. Moje hodiny jsou proto místem, kde se mluví a diskutuje. Když se hodina podaří, studenti mluví
často, dlouze a promýšlejí svoje argumenty. Snažím se také mezi studenty podnítit diskusi tak, aby reagovali na sebe navzájem. I ti, kteří dříve spíše mlčeli a nechtěli na sebe v hodinách upozorňovat, se postupně začínají hlásit o slovo a jsou schopní formulovat svůj názor. Jsou přemýšliví a často mě inspirují. Výuka pak nestojí jen na mně, nejsem zvěstovatelem informací a univerzální pravdy. Naopak, studenty vtáhnu do procesu poznávání a učí se od sebe navzájem. Nejen tím, že se naučí zapojit se do diskuse s vrstevníky, ale také tím, že je vedu k respektování názoru druhých.

Hodně mi záleží na individuálním přístupu. Každý student je jiný – má jiné tempo, jinou zkušenost, jiné silné stránky. Snažím se v každém z nich vidět potenciál a podporovat je tak, aby mohli zažívat úspěch. Pracuji na podnětné zpětné vazbě. Inspiruje mě myšlenka Pygmalion efektu: očekávání učitele mají moc. Nabízím různé cesty k porozumění a hledám způsob, jak v každém probudit chuť přemýšlet a zapojit se.

Když se učíme kulturní dějiny, spojujeme poznávání dějin lidstva i dějin umění se současnou dobou. Důležité je, aby se mladí lidé orientovali ve světě, ve kterém žijí. Ve všech epochách se dá najít nějaká nosná zkušenost pro dnešní dobu - prožívání lidí, kteří tehdy žili, diplomatické vztahy, příčiny a následky jednání, kult osobnosti, umlčování menšin, vyvolávání strachu, anexe území, odraz myšlení v architektuře, výtvarném umění, hudbě nebo filmu… Učím studenty kriticky hodnotit informace, které dostávají, tvořit si vlastní názor, kultivovaně ho prezentovat a argumentovat v jeho prospěch.

Naše konzervatoř je pro mě krásné prostředí. Studují tu talentovaní lidé z celé republiky. Jsou kultivovaní, kreativní, tvrdě trénují. Po pravdě řečeno, moct si s kolegy sednout na trávu v parku litomyšlského zámku a se soumrakem poslouchat v rámci Smetanovy Litomyšle koncert orchestru naší konzervatoře, dívat se na soustředěné tváře “našich” mladých muzikantů, to je jeden z nejkrásnějších pedagogických zážitků. Je to pro odměna a jsem tam s nimi ráda.