Daniela Růžičková

Základní škola Vitae, s. r. o., Praha

Dlouhodobě se věnuji celkové souhře, ladění a harmonii ve škole. Harmonie v sobě pro mě spojuje krásu uměleckého prožitku, libé pocity, radostné emoce a touhu po opakování a dalších úspěších. Zároveň, aby vše ladilo, je třeba pevný a jasný řád a pravidla. S laskavostí, ale důsledností vyžaduji předem domluvené dohody. V rámci vytyčené tóniny nabízím dětem volnost a možnost pustit uzdu kreativitě a fantazii.

Chceme - li mít ten nejhlubší možný prožitek, je třeba zažít kouzlo celého orchestru, tedy týmově sladěné souhry více členů. To za mě přináší co - teaching. Myslím si, že velký potenciál je ukrytý právě v společném vyučování v tandemu, s asistenty či odborníky ve výuce. V naší škole se co - teachingu dlouhodobě věnujeme a máme letité zkušenosti se situacemi, kdy jsou ve třídě přítomni tři dospělí (dva vyučující a asistent/ka). Zabývám se především efektivitou této práce s nejvyšším možným dopadem na smysluplné individuální učení dětí tak, aby došlo k maximálnímu rozvoji jejich potenciálu. Velikou roli zde hraje spolupráce celého týmu, společné plánování a reflektování. Takovýto model má specifické nároky na vyučující, ale přináší nesmírné množství benefitů nejen jim, ale především dětem. S tím je neodmyslitelně spojená vzájemná kolegiální podpora vyučujících.

Hudba samotná má podle mě obrovsky pozitivní dopad na emoční stav lidí. Hudební výchovu na prvním stupni učím čtrnáct let. Aktuálně mám pětiletou zkušenosti s denodenním zpěvem s dětmi před téměř každou vyučovací hodinou. Nepřestává mě udivovat, když sleduji dopady, které hudba na děti má. Nejprve se stala píseň aktivátorem dětí, které v první třídě neudržely pozornost. Také byla výukovým prostředkem pro osvojování českého jazyka. Přináší nám radost při pravidelných dnech učení se venku, kdy si děti při chůzi spontánně společně začnou zpívat. Benefity to má i v rozšiřování dlouhodobé paměti a v neposlední řadě má tento pravidelný zpěv dopad na jejich intonační projev. Hudba se pro ně stává přirozenou součástí života a vnitřním zdrojem relaxace a obohacení.

Vždy jsem byla duší učitelka, od absolvování Pedagogické fakulty UK v Praze v oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ se specializací na hudební výchovu. Má pedagogická cesta vede po soukromých školách, které mi umožňují ověřovat a aplikovat nejmodernější přístupy. Věřím však, že všichni jsme ve stejném systému a máme společný cíl. Snažím se získané dovednosti společnosti vracet. I proto jsem se v době pandemie Covid 19 aktivně zapojila do výuky dětí prostřednictvím České televize v živém vysílání pořadu UčíTelka. Ve spolupráci s Českou televizí pokračuji do současnosti, kdy jsem součástí týmu prvního stupně ČT Edu. Zároveň jsem parťačka pro tandem i kolegy/ně, empaticky a pozitivně smýšlející osobnost, která klade důraz na fungující vztahy v jakékoliv pracovní skupině. Snažím se být takovou harmonizátorkou vztahů.

Díky tomuto smýšlení jsem dospěla do role zástupkyně týmu prvního stupně. Stala jsem se tak součástí širšího vedení školy. Jsem takovým intervalem mezi vedením školy - ředitelkou a zástupkyní ředitelky a mezi týmem prvního stupně. Dělám všechno pro to, aby vzdálenost těchto dvou tónů byla co nejmenší a ještě společně znějící a ladící. Věřím, že pokud je tato role středního managementu správně uchopena, dokáže otevřít dveře do tříd a přimět vyučující v bezpečném prostředí sdílet své ukázky dobré praxe a tím se vzájemně obohacovat. K tomu může docházet přímo v našich vlastních kabinetech či sborovnách a učit se můžeme každý den a to sami od sebe, jako se to děje u nás na škole neustále i v učitelské kuchyňce při přípravě ranní kávy nebo čaje. Bez důvěry a bezpečného prostředí mezi námi vyučujícími to není možné. Za takové prostředí ve škole je zodpovědný jeden každý z nás. A každý spokojený vyučující znamená spokojené desítky dětí ve třídě.