Alena Nováková

Základní škola a mateřská škola Brno, Křídlovická 30b, p. o.

Psát o své učitelské cestě, o všech zastávkách, pochybnostech a myšlenkách, které mi mnohdy nedávaly spát, mi teď nepřipadá tak důležité. Něco jsem viděla, něco přečetla, řadu věcí si vyzkoušela v praxi. Snažím se vnímat vše, co se kolem děje, a dát tomu smysl. O to víc mě zajímá přítomnost – místo, kam jsem na své cestě došla. Cestě, která mi byla zřejmě předurčena dřív, než jsem se vůbec rozhodla dívat se na tenhle běžící svět.

Mým životním krédem je jednoduchá, ale silná myšlenka: v každém dítěti je něco dobrého. Jen je potřeba to objevit, pohladit a posunout dál. Děti si často představuji jako Rubikovu kostku – složenou z mnoha dílků. Když se je podaří správně seskládat, vznikne krásný celek a pocit radosti i úspěchu zažijí všichni.

Usiluji o to, aby dítě nebylo jen pasivním příjemcem informací, ale aby se stalo jejich vysílačem, tvůrcem a aktivním účastníkem učení. Aby vědělo, kde právě stojí, kam směřuje a jak se tam může dostat. Prostor pro prezentaci vlastních myšlenek a nápadů považuji za jeden ze stěžejních momentů výuky. Je důležité se umět zastavit, poznat sám sebe, porozumět svým emocím i okolí – teprve tehdy se otevírá brána k opravdovému učení.

Neopominutelnou součástí tohoto procesu jsou rodiče. Věřím v trojúhelník sdílení: učitel – dítě – rodič. Pokud funguje jako rovnostranný, jsme blíž společnému cíli. A pokud se ho podaří skutečně propojit, je to malé, ale cenné vítězství.

Dlouhodobě se ve své pedagogické praxi věnuji vzdělávání intelektově nadaných žáků na 1. stupni základní školy a vytváření prostředí, které respektuje jejich specifické vzdělávací i socio-emoční potřeby. Nadání pro mě není jen otázkou odborné diagnostiky – vnímám ho především jako zájem, jiskru, která dítěti dává radost. Každý z nás ji někde má. Někdo větší, někdo menší. Tak ji pojďme společně hledat.

Významnou roli v tomto procesu hraje osobnost učitele. Stojím před třídou jako herec na jevišti – snažím se zaujmout, motivovat a nadchnout. Především však vystupuji v roli průvodce. Vedu žáky k samostatnosti, pomáhám jim objevovat vlastní cestu k poznání a nebojím se přiznat chybu.

Být učitelem mi dává hluboký smysl. Každý den totiž můžeme ovlivňovat nejen to, co děti umí, ale i to, kým se postupně stávají. A když je mi někdy těžko, listuji vzpomínkami a vzkazy od dětí – a je mi prostě prima.