Kateřina Chalašová

Gymnázium Jateční, Ústí nad Labem

Mám povolání, které mě baví a naplňuje. Téhle skutečnosti si nesmírně vážím a dennodenně z ní čerpám.

A jak jsem se k učení dostala? 

O učitelství jsem začala uvažovat až ve třetím ročníku gymnázia. Do té doby jsem snila o psychologii. I když jsem si nakonec přihlášku na psychologii nedala, z tohoto svého životního zájmu čerpám dodnes. Jedno z mých dlouhodobých témat je proto vytváření bezpečného prostředí ve třídě, podpora žákovského, ale i učitelského wellbeingu.

Myslím, že učitel by měl být tak trochu znalec lidské duše. Učitelství pro mě není pouze o předávání znalostí a dovedností, ale především o kontaktu s lidmi. Přijde mi důležité si tohle neustále uvědomovat - neučíme pouze své předměty, ale lidi.  Ve třídě nesedí prázdné schránky, do kterých máme nasypat vědomosti, ale lidé, kteří mají své sny, své limity, svá specifika. V hodinách se proto snažím vytvářet bezpečné prostředí, které je příležitostí pro růst. Chci, aby studenti v mých hodinách zažívali úspěch, abychom společně objevovali, co jim jde, a nehroutili se z toho, když občas něco nejde. Chybu vnímám jako prostor pro zlepšení. Vždycky studentům vysvětluji, že ve škole se chybovat může, jinak by do ní nemuseli chodit, pokud by všechno znali a vše jim šlo. Bezpečí, otevřenost a respekt jsou pro mě základní hodnoty, na kterých je postavena každá moje hodina.

Snažím se, aby hodiny nebyly nudné a učivo vždy nějak souviselo s tím, co studenti žijí. Skoro na všem se dá najít přesah do života teenagera, i když to na první pohled není úplně patrné. Roli učitele vnímám jako roli průvodce, který ukazuje zajímavá zákoutí lidského poznání a přivádí studenty k tématům, která jim otevírají oči, nový svět. V hodinách se snažím o co největší aktivizaci žáků a nutím je k aktivnímu přemýšlení. Nechci, aby byla hodina sledem nic neříkajících aktivit, ale byla dobře strukturovaná a všechno v ní mělo svůj význam. Aktivity volím uvážlivě tak, aby na nich studenti rozvíjeli důležité kompetence. Využívám metody kritického myšlení, skupinové práce, diskuzní metody, role play metody, projektovou výuku apod. V hodinách ZSV se výrazně zaměřuji na rozvoj občanských kompetencí, hodně zde čerpám z vlastních občanských aktivit, například již dlouhá léta vedu spolek, který se věnuje komunitním aktivitám. Hodiny literatury jsou pro mě i studenty prostorem, jak hlouběji přemýšlet o obecně lidských otázkách. Největší odměnou je pro mě situace, kdy odcházím ze třídy a studenti živě diskutují o tématu, které jsme v hodině probírali.

Za nedílnou součást života učitele považuji také reflexi vlastní výuky. Bez reflexe výuky se uzavíráme do vlastní bubliny a přestáváme reagovat na měnící se svět. Pravidelně vytvářím podrobné zpětnovazební dotazníky, ve kterých mají studenti možnost se k výuce vyjádřit a které jsou pro mě příležitostí pro růst, posun.

Učitel není pouze součástí svých hodin, ale také školy, která je živým organismem. Mám ráda, když je živo, proto se snažím studentům zprostředkovávat zajímavé aktivity, workshopy, exkurze, stáže, kde se mohou přiučit i něco nad rámec školní výuky. Ráda zvu do hodin odborníky z praxe. Velmi mě těší, když se studenti stávají aktivními tvůrci života školy a spoluorganizují projektové dny pro své spolužáky. Přijímají tím odpovědnost za výstupy své práce a učí se důležité životní kompetence.

A přestože jsem dennodenně v roli někoho, kdo učí, sama se ráda učím. Myslím, že i učitel by si měl neustále rozšiřovat svoje obzory. Poznávat nové přístupy k výuce, sledovat, co se kolem něj děje a neustrnout. Proto se ráda vzdělávám, jezdím na školení, jsem součástí několika projektů. Zmínila bych určitě projekt Kolegiální podpory, kde se učíme, jak reflektovat svou výuku a s kolegy se navzájem podporovat. Kolegiální sdílení a učitelskou podporu vnímám jako jeden ze základních nástrojů v boji proti vyhoření. Dále jsem v minulém roce dostudovala program pro metodiky prevence. Nově se zabývám vzděláváním učitelů v oblasti AI. Participuji také na nově vznikajícím centru pro nadané žáky, které se buduje u nás ve škole. Velký smysl vidím v projektu provázejících učitelů, v rámci kterého jsem mentorkou studentů učitelství, a podílím se tak na výchově budoucích kantorů.

Nedávno se mě někdo ptal, jaké mám pedagogické cíle. Přála bych si, aby mě učení pořád bavilo a nevyhořela jsem. Ve chvíli, kdy začnu nadávat na svět kolem sebe, zlomila jsem hůl nad sebou i učitelstvím.