Michaela Bezděková

ZŠ a MŠ Čechy pod Kosířem

Moje cesta k učitelství nebyla přímá. Vystudovala jsem speciální pedagogiku v Olomouci, ale původně jsem se chtěla věnovat studiu psychologie. Dnes vím, že právě zájem o porozumění dětem a jejich prožívání je tím, co se do mé práce promítá nejvíc. Hodně mě formoval i skauting – vedení dětí, důvěra, učení se prožitkem a odpovědnost.

Po studiích jsem pracovala ve středisku sociální prevence a jako vychovatelka v dětském domově. Setkávala jsem se s dětmi s velmi rozdílnými životními příběhy. Naučilo mě to dívat se na děti v širších souvislostech – vnímat jejich možnosti, limity i prostředí, ze kterého přichází. Právě tato zkušenost mě výrazně ovlivňuje dodnes. Ve své škole působím také jako speciální pedagog. Snažím se podporovat děti s různými obtížemi v učení tak, aby mohly i ony zažívat úspěch. Speciální pedagogika pro mě není oddělená role – je to způsob, jak přemýšlím o celé třídě.

Do školství jsem se dostala původně jako zástup za mateřskou dovolenou na malé vesnické škole. A právě tam jsem si uvědomila, že chci tady zůstat a učit. Po narození dcer jsem se začala intenzivně věnovat sebevzdělávání a hledání způsobů, jak učit smysluplně a dlouhodobě udržitelně. Protože hledání rovnováhy mezi kvalitou práce a časem je pro mě důležité téma.

Ráda jsem u toho, když se něco děje v našem školství. Posledních pár let jsem členkou kabinetu Předškolního a prvostupňového vzdělávání v Olomouckém kraji pod NPI a věnuji se lektorování. Pomáhám učitelům využívat technologie tak, aby šetřily čas a využívali je smysluplně ve výuce i pro svůj rozvoj.

Ve svých hodinách pracuji s formativním hodnocením jako přirozenou součástí výuky. Systematicky propojuji cíle výuky, kritéria úspěchu, důkazy o učení, sebehodnocení a slovní hodnocení. Děti tak vědí, kde se právě nacházejí, co už zvládají a jaký může být jejich další krok. Nejde mi o výkon ani srovnávání, ale o pokrok každého dítěte.

Z potřeby propojit formativní hodnocení, jasné plánování a udržitelnost práce vznikla koncepce Formativně s AI. V ní propojuji práci s cíli, kritérii a slovním hodnocením s využitím umělé inteligence jako podpůrného nástroje. AI nevnímám jako náhradu učitele, ale jako pomoc při strukturování, formulování a přemýšlení. Díky tomu mám více času a energie na přímou práci s dětmi a mohu být ve výuce skutečně přítomná.

Ráda své zkušenosti sdílím. Přijímám zpětnou vazbu, diskusi i jiné pohledy. Věřím, že pokud něco funguje a může to pomoci dalším učitelům, nemělo by to zůstat uzavřené. Na rozvoji koncepce Formativně s AI spolupracuji se zkušenými kolegy ve vzdělávání, protože změna vzniká v dialogu.

Věřím, že kvalitní vzdělávání nestojí na dokonalých metodách, ale na jasnosti, důvěře a systematické práci s učením. A že učitel potřebuje nejen nadšení, ale i funkční nástroje, které mu umožní svou práci dělat dlouhodobě a s radostí.

Mám štěstí na lidi kolem sebe – na podporující rodinu, zázemí ve škole, kolegyně, které se mnou zkoušejí nové nápady a pomáhají mi hledat lepší cesty.