Lukáš Šlehofer

Gymnázium Na Zatlance, Praha

Být učitelem je něco, co mě strašně baví, byť moje cesta k tomuto povolání nebyla vůbec přímočará. Těší mě provázet studenty a studentky (oni by asi řekli studentstvo) v průběhu studia na naší škole. Snažím se, aby toto moje provázení bylo laskavé a respektující, ale zároveň jsem dokázal vymezovat hranice, je-li to potřeba. Je pro mě důležité stavět před studenty přiměřené výzvy, aby se mohli rozvíjet. Jsem hluboce přesvědčen, že to není možné bez spolupráce s kolegy a kolegyněmi, bez jejichž spolupráce, inspirace a společné reflexe naší práce by moje snažení samo o sobě nemohlo vést k výsledku. Moc bych chtěl, aby si studenti odnášeli z hodin poznatky poskládané do smysluplných celků. Poznatky samy o sobě však považuji za pouze jeden z cílů - mezi další patří rozvoj dovedností, ať už odborných (jako je např. umění číst odborné texty) nebo i obecných (jako je např. schopnost kultivovaně diskutovat a argumentovat), a také rozvoj postojů. Ve výuce se snažím používat konstruktivistické prvky a formativní přístup, byť jsem si vědom limitů obojího.

Je pro mě hodně důležité, aby se školství posouvalo a neustrnulo v zaběhaných schématech. Jsem moc rád, že se můžu jako zástupce ředitelky podílet na vzniku a rozvoji školního vzdělávacího programu ALT. V rámci něj jsme se pokusili na státním gymnáziu vybudovat program, který jinými cestami oslovuje a rozvíjí studenty, kteří k tomu třeba doposud neměli tolik příležitostí. Do výuky jsme zavedli integrované tematické bloky, pravidelné výjezdy na expedice, výuku v tandemech, osobnostní a sociální výchovu a řadu dalších prvků. Mám radost, že se v současné době můžeme více věnovat i našemu druhému programu VIA a rozvíjet i jej. Taktéž mě těší, že o oba programy mají zájem pedagogové, lidé z odborné veřejnosti i novináři. Snažíme se jim věnovat a doufám, že tím inspirujeme i ostatní školy k odvaze pustit se ze začátku alespoň do drobných změn. Přál bych si, aby na gymnázia nebylo v budoucno nahlíženo jako na pedagogické skanzeny, ale jako na místa všestranného rozvoje a dílny lidskosti, protože změna je možná bez často tolik obávané ztráty náročnosti.

Věřím, že škola by měla být pro studenty v maximální možné míře respektujícím prostředím. Prostředím, kde se potkávají s motivovanými, vzdělanými a spolupracujícími učiteli, kteří hoří pro svoje povolání a jsou tak schopni své nadšení dále předávat. Prostředím, kde jsou studenti pro učitele jednotlivými osobnostmi, o nichž každodenně přemýšlejí a stojí jim po boku. A také prostředím, kde učitelé neustále reflektují, co a proč dělají, jaký to má dopad a učí se ze svých chyb. Moc doufám, že jsem někde na cestě k tomuto ideálu.