Soňa Havlíčková

Střední škola stavební Třebíč

Od dětství jsem milovala příběhy z historie, později se k tomu přidala záliba v literatuře faktu. Rodiče vzpomínají, jak jsem neustále ležela v knihách. Ty mne mimochodem obklopují dodnes. Doma máme rozsáhlou knihovnu a o ještě větší se starám ve škole.

Na gymnáziu na mne měl vliv náš učitel českého jazyka a literatury, právě podle jeho vzoru jsem se přihlásila na pedagogickou fakultu obor český jazyk a literatura – dějepis. Mnohem později jsem si vzdělání doplnila o speciální pedagogiku. O žádném jiném povolání jsem vlastně ani nepřemýšlela. Učím už přes dvacet let a stále na stejné střední škole.

Důvodem, proč jsem nikdy toto povolání neopustila, jsou moji studenti. Neustále mne nutí jít kupředu, vzdělávat se, hledat cesty, kterými jim zpřístupnit krásu češtiny a českého jazyka, smysl lidských dějin. Neustále se proměňují, tak jako se proměňuje svět kolem nás. A to mne pomáhá neustrnout ve svojí práci, v osobním životě. 

Ve výuce se snažím respektovat individualitu každého žáka, dát mu prostor pro samostatné myšlení, řešení problému a rozhodování. Učitele, a zejména toho středoškolského, vnímám jako průvodce, jako někoho, kdo hledá najít cesty.  

Na škole působím jako předsedkyně předmětové komise a školní speciální pedagog. Jsem předsedkyní Krajského metodického kabinetu Český jazyk a literatura Kraje Vysočina a členkou Národního kabinetu. Pro projekt SYPO jsem lektorovala celou řadu vzdělávacích akcí a také jsme vytvořila dvě metodické příručky, které jsou volně dostupné všem učitelům. Dlouhodobě spolupracuji s nakladatelstvím FRAUS, jsem autorkou příručky, která se věnuje rozvoji pisatelských a čtenářských dovedností. 

Celou svojí profesní dráhu se snažím o to, aby v centru mojí pozornosti zůstávali moji žáci, abych nezapomínala na to, že oni jsou ten důvod, proč ve svém povolání setrvávám. V posledních letech se také snažím propojovat učitele našeho regionu, protože věřím, že jsou to právě, kdo si může nejvíce pomoci a posouvat svoji práci.