Tomáš Kováč

ZŠ a MŠ KLAS, Pardubice

Mou profesní kariéru odstartoval můj otec, který mi vyplnil přihlášku na pedagogickou fakultu a “přinutil” mě ji podepsat. Byla to samozřejmě jediná škola, na kterou jsem se dostal. První rok studia jsem pouze navštěvoval školu. Zlom nastal ve druhém ročníku, kdy jsem si, spíš náhodou, vybral specializaci dramatická výchova. Tam jsem začal poznávat, že učení nemusí být pouze biflování, ale můžeme se učit prožitkem, skrze příběhy. Měli jsme také více praxe, kde jsem poznal, že práce s dětmi mě opravdu baví a naplňuje. Skrze DV jsem poznal Ligu v improvizaci, která mě úplně pohltila. Začal jsem trénovat své improvizační dovednosti a vystupoval veřejně na improvizačních zápasech. Dramatická výchova mě natolik oslovila, že jsem pokračoval ve studiu dramatické výchovy na JAMU. 

A pak to začalo. Po krátkém (dvouletém) “angažmá” na Ostravské Univerzitě, kde jsem vyučoval dramatickou výchovu, jsem přešel na základní školu.

Tam teprve začala ta pravá jízda. Objevoval jsem sílu motivace, technologií a osobnosti učitele. Hledal jsem (a pořád hledám) způsoby, jak zvnitřnit motivaci. Jako první logický krok mi přišlo nedávat známky. A toho se stále držím. Snažím se přenášet zodpovědnost co nejvíce na děti. A můžu říct, že je to opravdu běh na dlouhou trať, ale má to své pozitivní výsledky. Ve třídě se děti mohou z velké části rozhodovat samy o tom, kdy a jakým způsobem si určité učivo a dovednosti osvojí. Ať je to skrze sebehodnocení, formu a metodu, kterou si zvolí, a nebo si to volí prostě podle nálady.

Velkou úlohu v mé učitelské kariéře hrály technologie. Před více než deseti lety jsem dokázal přesvědčit ředitele, rodiče a sponzory, aby se pořídil iPad pro každé dítě v mé třídě. Tato oblast byla v té době neprozkoumaná, a tak jsme ji společně s dětmi zkoumali. Tady jsem poznal sílu a smysl chyby. Bylo to něco nového, takže jsme opravdu vyzkoušeli spoustu aplikací, spoustu způsobů, jak technologie smysluplně využívat. Bez chyb a bez kuráže by to prostě nešlo. Své zkušenosti předávám ostatním učitelům a širší veřejnosti skrze svůj blog, školení a přednášky. 

Snažím se vycházet z dětí, které jsou právě přede mnou. Jaké mají schopnosti a dovednosti, jakou mají náladu. Zkoumají samy sebe, hledají možnosti spolupráce, přemýšlejí, chybují, poučují se z daných chyb a hlavně se jim snažím dávat prostor, aby ve škole žily podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A poslední dva roky se snažím nehodnotit vůbec a nechávám hodnocení zcela na dětech.