Pavel Žalský

Základní škola, Vrchlabí, nám. Míru 283

Vystudoval jsem učitelství dějepisu a výchovy k občanství, bakalářské studium na Univerzitě Hradec Králové, navazující magisterské na Technické univerzitě v Liberci. Profesně i lidsky pro mě byl formativní zejména skauting, kde jsem se vedle vedení družiny a oddílu dostal i k lektorování na kurzu.

Věřím, že škola má být bezpečným prostředím, v němž se žáci učí nejen přemýšlet, ptát se a hledat vlastní odpovědi podložené argumenty, ale také poznávat sami sebe a nastavovat své vztahy s druhými. Jako učitel mám ohromné štěstí i zodpovědnost, že mohu pomoci mladým lidem připravovat se na život ve světě, který není rozškatulkovaný na jednotlivé předměty a výukové jednotky, ale je pestrý, dynamický a někdy i nebezpečný. Proto se snažím, aby v mých hodinách vlastní aktivitou získávali potřebné znalosti, ale také dovednosti a formovali své postoje.

Zvolil jsem k tomu cestu, kterou mi ukázal skauting – hry, zážitky, simulace, záhady, pestrost. Nemám rád přílišné akademické škatulkování, ale zapadám do konstruktivistického pojetí výuky, které mi ze všech teorií vždy dávalo největší smysl. Snažím se, aby přinášená témata byla propojena s aktuálním světem i životem žáků a aby je hodiny zaujaly. Tajnými, a ne vždy dostupnými ingrediencemi (jak zpívá klasik, i takové dny jsou…) jsou pro mě otevřenost, střídmý nadhled a humor. V takovém prostředí jsem žákům průvodcem při badatelsky orientované výuce, při simulačních nebo rolových hrách, během procházek mezi památkami nebo u tvorby myšlenkových map, t-grafů či komiksů.

To vše se promítá i do mého několikaletého třídnictví, kdy se stávám nejen třídním učitelem, ale též byrokratem, detektivem, mediátorem, psychologem, soudcem a zlatou rybičkou mající plnit přání – a i když je to náročné, je právě tohle jedna z těch pěkných příležitostí, kdy se dají ve škole budovat vztahy a vzájemná podpora.  

Nedílnou součástí mého pedagogického působení je také sdílení s dalšími kolegy, kolegyněmi a vysokoškoláky v různých učitelských skupinách nebo během lektorování seminářů, webinářů a workshopů. Učitelská komunita je pro mě v tomto velmi inspirující a nabíjející a pomáhá mi se posouvat profesně dál. O skvělých nových přátelstvích nemluvě. Zároveň věřím, že taková setkání, zejména ta opakovaná v delším časovém horizontu, jsou jednou z věcí, která mohou školství změnit k lepšímu.

I cesta může být cíl. Pro práci učitele to podle mě platí obzvlášť a já se rád na další cesty vydávám.