Eliška Takáčová

Gymnázium Jana Amose Komenského s. r. o., Dubí

Již pěknou řádku let otvírám dveře do třídy a několikrát denně vstupuji do různých vesmírů, které se točí odlišným tempem a všelijakými směry, některé planety respektují poctivě pravidelné dráhy a jiné opisují nečekané trajektorie. Pociťuji příjemné vzrušení a říkám si, co se asi v tomto mikrokosmu stane s tím, co přináším, jakou partii dnes sehrajeme? Je to fascinující, žasnu, hra začíná.

Když jsem v roce 2005 začala učit, bylo to náročné. Zaskočila mě doba, kterou trávím přípravami, žáci, kteří mi spočítali každý přešlap, hromada administrativy, nespolupracující kopírka. Naštěstí mě obklopovali úžasní kolegové a brzy jsem zjistila, že také bezvadní studenti. S každým rokem jsem se cítila ve třídě lépe a jistěji, studenty jsem začala vnímat jako partnery v dialogu, spolupráci.

V současné době působím na malém rodinném Gymnáziu Jana Amose Komenského v Dubí na pozici výchovné poradkyně a zástupkyně ředitelky školy. Vyučuji zde český jazyk a literaturu, společenské vědy a etiku. V mé pedagogické praxi má důležité místo responzivní výuka, aktivizační metody a pochopitelně formativní hodnocení. Přicházím za studenty s jasným cílem a scénářem vedoucím k jeho dosažení. Do hry však vstupuje mnoho proměnných, a tak se ladím na své žáky a pokud je to potřeba, reaguji na jejich potřeby, zájmy, kondici. Ráda přináším aktivity, které vedou k osobnímu rozvoji, sebepoznání, vztahují se k životní realitě mladých lidí, rozvíjejí důležité kompetence. Často zadávám skupinové projekty a nechávám žáky, aby zjistili, v jaké roli se nejlépe uplatní a která je pro ně náročnější. Je pro mě podstatné, aby i samotní studenti věděli, co jim konkrétní aktivita přinese a proč se jí věnujeme. V poslední době se hodně zaměřuji na to, aby studenti dokázali reflektovat vlastní strategii učení a tvořili svá studijní portfolia.

Vnímám velký význam lidské roviny naší profese. Usiluji o to, aby studenti věděli, že je vidím, poslouchám je a věřím v jejich schopnosti, zejména ve chvílích, kdy nevěří oni sami. Jako výchovná poradkyně se při práci s žáky se specifickými potřebami někdy ocitám v situacích, kdy je těžké hledat cesty a zdá se, že neexistuje východisko. Pak využívám cenných konzultací s kolegy a odborníky. Často zvažuji, kde je správná míra podpory. Chci, aby studenti přijali svůj díl odpovědnosti za řešení problému, akcentuji rozvoj takových dovedností, které je zkompetentní a umožní jim aktivně ovlivňovat vlastní příběh. Je skvělé pozorovat, jak mladý člověk pomalu opouští své obavy, překonává limity, začíná si věřit a rozvíjí svůj potenciál.

Podobný přístup jako u žáků volím ve vztahu ke kolegům. Hledám, v čem je jejich síla, co z nich dělá kvalitní pedagogy, a nastavuji jim zrcadlo, aby si byli dobře vědomi svých předností a směle je rozvíjeli. Naše práce totiž není samozřejmostí, vyžaduje velké umění a klade na nás nemalé nároky. Proto si učitelé zaslouží velkou podporu. Sebejistý a spokojený učitel totiž vnáší svou pohodu do třídy a vytváří příznivou atmosféru pro učení.

Protože podporu a rozvoj pedagogů považuji za klíčový faktor proměny a modernizace vzdělávání, spoluzaložila jsem na jaře 2025 vzdělávací institut Via Educa. Jeho cílem je vzdělávat a podporovat pedagogy Ústeckého kraje, který má v oblasti vzdělávání jistá specifika a klade před pedagogy skutečné výzvy. Institut nabízí pedagogům vzdělávání, dlouhodobý mentoring, v neposlední řadě také sdílení zkušeností a inspiraci prostřednictvím neformálních setkávání - “pedagogických kaváren”.

Ve svém profesním životě jsem potkala několik osobností, které mi umožnily růst, rozvíjet se a být lepším učitelem. Jsem za ně vděčná. Jsem vděčná za práci, do které se každé ráno těším. Užívám si kratičká mikrosetkání, vlídné pohledy, pozdravy a úsměvy, když se proplétám mezi studenty na chodbách naší školy. A v neposlední řadě jsem vděčná GTP za možnost vydat se na tuto dobrodružnou cestu, protože je nesmírně objevná.