Kateřina Slováková

Masarykovo gymnázium, Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Vsetín

„Můj pracovní den se často láme mezi školní třídou a nemocniční chodbou – a obojí mi dává hluboký smysl.“

Pokud začnu s popisem své profesní cesty, vracím se k rozhodnutí jít studovat zdravotnictví. Vždycky mě lákala práce s lidmi, věděla jsem, že hledám profesi, která mi bude dávat smysl a budu si připadat užitečná. Takže když mě v 8.třídě na ZŠ zaujalo učivo o lidském těle, volba byla téměř jasná. Vystudovala jsem obor Zdravotnický asistent na SZŠ Vsetín, která se nyní stala i mým pracovištěm. Po maturitě jsem pokračovala studiem na FZV UP v Olomouci, kde jsem vystudovala obor Všeobecná sestra. V té době jsem již pracovala na částečný úvazek ve Vsetínské nemocni na dětském oddělení, a tak když se naskytla možnost, udělala jsem si specializací na Ošetřovatelství v pediatrii. Protože mě vždycky v rámci zkušeností jako vedoucí táborů bavilo něco vysvětlovat, učit, podporovat a provázet, chtěla jsem odborné zkušenosti, inspiraci a motivaci k tomuto povolání předávat dál. Proto jsem pokračovala navazujícím magisterským studiem Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy na PDF UP.

Od roku 2019 pracuji souběžně v nemocnici i ve škole. Začínala jsem na pozici ošetřovatele/praktické sestry a postupně jsem s dokončením studia působila jako dětská sestra na dětském oddělení Vsetínské nemocnice a.s., kde i aktuálně na částečný úvazek pracuji. Zůstávat v kontaktu s praxí považuji za nezbytné – nejen kvůli odbornosti, ale proto, že právě z těchto zkušeností čerpám při výuce. Studenti velmi pozitivně reagují na zkušenosti a reálné případy a příběhy z praxe. Protože mi vždy záleželo na získávání vlastních odborných zkušeností nějakou dobu jsem pracovala na JIP KDCHOT v Dětské nemocnici FN Brno. V Brně na CSZŠ jsem začala i svou pedagogickou dráhu.

Aktuálně působím na MG, SZŠ a VOŠ Vsetín, kde učím odborné předměty – především první pomoc, ošetřovatelství a odbornou praxi. Ve výuce se snažím o to, aby se studenti nebáli ptát, dělat chyby a přemýšlet nad tím, co dělají a proč to dělají. Velmi ráda podporuji studenty v sebereflexi a s nastavování osobních cílů. Při odborné praxi v nemocnici se kromě dovedností snažím vnímat i to, jak se studenti cítí – setkání s nemocí, utrpením nebo smrtí je pro ně v tomto věku často těžké, a považuji za důležité o tom mluvit a nenechávat to „jen tak být“. Ve výuce ráda zkouším nové věci. Tvořím vlastní pracovní listy k první pomoci, které mají studenti v elektronické podobě, aby s nimi mohli pracovat i na tabletech, zkouším nové aplikace a hledám cesty, jak smysluplně využívat i nástroje umělé inteligence. Ne proto, že je to „moderní“, ale proto, že to může studentům pomoct učit se aktivněji a víc samostatně. Hodně mi záleží na tom, aby se ve škole neučili jen fakta, ale aby se učili přemýšlet, vyznat se v informacích, vážit si sebe i druhých. Aby věděli, kdy a v jaké míře je potřeba na chvíli upozadit svoje potřeby a upřednostnit potřeby pacientů. V neposlední řadě je pro mě důležité, aby se nebáli spolu mluvit a uměli správně komunikovat – což i z vlastní praxe považuji ve zdravotnictví za úplný základ. Poté co mě zaujali a začala jsem se zajímat o principy Nenásilné komunikace od Marshalla Rosenbegra, snažím se je předávat i studentům.

Při nástupu na většinový úvazek ve škole, jsem se ještě jako začínající učitel stala třídní učitelkou. Tato práce je pro mě hlavně o vztazích – o tom, aby se studenti ve třídě cítili bezpečně, mohli se ozvat, když něco řeší, a věděli, že v tom nejsou sami. Snažím se ve třídě podporovat otevřenou komunikaci a respekt mezi studenty navzájem.

Práce s mladými lidmi pro mě nekončí ve škole. S kamarády jsme založili spolek Neziskovka z. s. a firmu LumenLabs s. r. o., v rámci, kterých se věnujeme práci s dětmi a mládeží, pořádáme soutěže první pomoci, tábory a vzdělávací akce pro veřejnost. Podílela jsem se na evropském projektu, který jsme realizovali za podpory Domu zahraniční spolupráce – FLASHKA. Tento projekt připravoval mladé lidi na roli vedoucích na táborech. Vedu kroužek první pomoci pro děti ve spolupráci s ČČK, již 15 let působím jako zdravotník i hlavní vedoucí na táborech.

Abych měla energii na práci s lidmi, snažím se vypnout u úplně jiných věcí. Momentálně si třeba odpočinu prací v kavárně Cafe barPORT ve Valašských Kloboukách, kterou jsme s přáteli otevřeli v našem městě – je to příjemná změna tempa a jiný typ setkávání s lidmi. Ráda také vyrážím do přírody, plavat a večer si vyčistím hlavu u knížek, hudby nebo nějaký hudební nástroj vezmu do ruky sama. Tyto věci mi pomáhají udržet si nadhled a chuť se k práci se studenty vracet s novou energií.