Martin Mužík

2. ZŠ Bezručova Říčany, p. o.

Jsem z učitelské rodiny. Děda byl učitel, maminka byla učitelka, tchyně byla učitelka a manželka je učitelka. Že by to ale mělo nějakou souvislost s volbou mého budoucího povolání? Překvapivě spíše ne….

Má „kariéra“ budoucího učitele hudební výchovy začala poměrně neslavně. V 6 letech jsem nebyl přijat do LŠU pro nedostatek hudebního talentu. Stejná situace se opakovala v mých 7 letech. Další rok v hudebce pravděpodobně podlehli neústupnosti mé maminky a přijali mě. Ne však na klavír, jak si rodiče přáli, protože na ten mohly hrát jen „šikovné děti“, což jsem já evidentně nebyl. Ujal se mě učitel klarinetu, rodák ze stejné vesnice jako já. Má „kariéra“ pokračovala v duchu začátku. Napoprvé jsem ve skautském oddíle neudělal „odborku“ hudebníka a ve 13 letech si pan ředitel zavolal mé rodiče a navrhl jim, aby ukončili mé i jeho trápení a z hudebky mě odhlásili. To byl pro mě paradoxně impulz, abych na sobě začal pracovat. Cvičil jsem poté několik hodin denně a začal jsem hrát na kytaru, do které jsem se doslova zamiloval, a vydrželo mi to dodnes. Chci zdůraznit, že všechny tyto životní lekce ani s odstupem času neberu nikterak úkorně a když těším děti ve škole po některých jejich neúspěších a nedostatcích sebedůvěry, často jim o tom vyprávím. Do života jsem si z toho odnesl, že „když tě něco baví, máš to rád, tak to prostě dělej, nestyď se za to a na zbytek se vykašli!“

Na gymnáziu jsme měli skvělou hudebkářku, jejíž hlavní přínos byl ten, že vybavila školu elektrickými kytarami a bicími, a dětem, které muziku chtěly dělat, k tomu zajistila neomezený přístup. Výsledek byl, že na naší škole rostly studentské hudební projekty jako houby po dešti. Jakmile jsem začal učit, chtěl jsem to dělat také tak. Ale k tomu byla ještě poměrně trnitá cesta…..

Po gymnáziu jsem se chtěl stát vojenským pilotem. Jenže rok 1998 byl jediný, kdy pro stíhače neotevřeli ročník. Dostal jsem se tedy na ČVUT a PedF ZČU obor hudební výchova a psychologie pro 3. stupeň. Ani v tuto chvíli jsem si nebyl jistý, co vlastně chci dělat. V té době jsem však už byl do hudby zamilovaný, chodil jsem do skauta a navíc na ČVUT bylo moc matematiky, rozhodl jsem se tedy pro pedagogickou fakultu.

Byť jsem během studií nepoznal na KHK jinou známku než jedničku, studium mě moc nebavilo. Vše se točilo jen okolo „klasiky“ a já miloval jazz a populární hudbu. Bavilo mě „hudebně zlobit“ a vymýšlet různé srandičky, což mi mimochodem vydrželo do dneška. Mezi spolužáky i pedagogy jsem asi byl tudíž takový exot.

Ještě při studiích jsem začal učit na Gymnáziu Františka Křížíka v Plzni, kde se mě ujala zkušená kolegyně, což mi dost pomohlo. No a po 2 letech jsem nastoupil na mou milovanou 2. ZŠ Bezručova, Říčany, kde jsem už….dlouho. Podařilo se nám před 18 lety zřídit profilaci na hudební výchovu a od té doby si připadám jako v obrovské hudební jízdě.

V našich dětech jsem našel neuvěřitelně schopné hudební parťáky. Muziku mohou dělat stejně jako já od rána do večera. Je na ně spoleh. Dají se také velmi snadno motivovat a pak jsou schopné podávat neuvěřitelné výkony. Hraje se a zpívá u nás opravdu celý den: ráno, o přestávkách, před odpoledkou, po odpoledce, večer….. A také všude možně: na pódiích, v koncertních síních, na chodbě, ve třídách, v jídelně, na ulici, na nádraží…, a já jsem šťastný. Poznal jsem, že tohle je prostě super, nemohu bez toho být a chci to dětem předat.

Naše děti jsou také neskutečně šikovné a talentované (rozhodně více než já, jak jsem již vysvětloval v úvodu). A aby se na veřejných vystoupeních nebály, neustále jim nabízím, aby případný neúspěch svedly na mě, protože já za to ručím a hlavně už na své hudební pověsti nemám co zkazit, jak jsem nastínil v úvodu. Navíc už se mi při koncertech stalo tolik trapasů, udělal jsem tolik neuvěřitelných chyb, že už mě nemůže absolutně nic rozhodit.

Nesnáším omílání starých věcí dokola. Dělá se spoustu krásné muziky, tak proč hrát a zpívat neustále dokola Já písničku 2, když se dá dětská hudebnost rozvíjet na věcech, které jsou jim mnohem bližší. Necítím se také dobře v soupeření, raději spolupracuji.¨

Pokud bych měl stručně popsat, co dělám v práci, tak s dětmi muziku. Kdybych měl popsat, co dělám, když mám zrovna volno, tak….taky muziku.