Věra Koudelková

Svazková základní škola Pod Beckovem, Bašť

Fyzika není o vzorečkách a definicích, ale o porozumění světu kolem sebe.

Ve svém pracovním životě jsem rozkročena mezi různými pohledy na školství: učím na základní škole fyziku v rámci propojeného předmětu Věda o Zemi, podílím se na přípravě budoucích učitelů na MFF UK v Praze a současně jsem se před několika lety stala garantem fyziky v revizi RVP ZV na NPI. A kromě toho vedu semináře pro učitele v projektu Heuréka a Elixír do škol, recenzuji úlohy fyzikální olympiády nebo se podílím na mezinárodní iniciativě Science on Stage.

Ve všech rolích se ale snažím víceméně o totéž – aby byla výuka fyziky pro žáky smysluplná, aby věděli, co a proč se učí, aby si vše měli možnost vyzkoušet prakticky a tématu porozuměli. Mým tématem je tak badatelská výuka, při které jsou aktivní hlavně žáci. A současně taková výuka, ke které nejsou potřeba žádné komplikované pomůcky a školní sady. Výuku propojuji s běžným světem mimo školní lavice – a proto jsem své žáky vzala třeba na „exkurzi“ ke školním jističům, v rámci dobrovolných domácích úkolů je posílám fotit různá zrcadla nebo trafostanice po okolí. A největší radost? Nadšení dětí, když zkouší nové experimenty a zdánlivé kouzlo se jim povede. A pak věta „Paní učitelko, dneska mě to moc bavilo.“

Tentýž přístup se snažím předávat studentům učitelství i učitelům z praxe. A vždy mě potěší, když se mi učitelé na semináře vrací a s rozzářenými očima vypráví o nadšení dětí, když s nimi některé z experimentů zkusili. Nebo, když u nich nastane „aha“ – ať už v pochopení fyziky nebo toho, že se dá zdánlivě komplikovaný poznatek ukázat zcela jednoduše.

V posledních letech spolupracuji s dalšími kolegy a učíme v tandemu, což je velmi obohacující i pro mě. Nadchnul mě tak třeba biologický pohled na elektrostatiku nebo výuka biomů, která začla diskuzí nad fotkami z našich dovolených.

Kromě toho se pravidelně učím od kolegů ze zahraničí – na festivalu Science on Stage získávám inspiraci na experimenty (o které se pak samozřejmě ráda podělím u nás), z diskuzí na dalších seminářích a konferencích získávám jiné pohledy na problémy ve výuce, které jinde už vyřešili. A současně zjišťuji, že se u nás nemáme za co stydět a máme naopak čím inspirovat kolegy z jiných zemí.

Moje třetí velká „pracovní židle“ bývá vnímána často negativně. Pro mě je ale práce na revizi RVP ZV příležitost, jak posunout výuku fyziky v ČR – s kolegy z pracovní skupiny jsme při práci na RVP ve fyzice hodně ladili formulace směrem k aktivní práci žáků a smysluplnosti výuky. Současně jsme vytvořili mnoho desítek metodických materiálů, které lze rovnou použít ve výuce a které ukazují, že se dá fyzika učit aktivně, badatelsky, bez drahých pomůcek a laboratoří se 30 žáky ve třídě. Snažím se tak reagovat i na stesky lidí ze svého okolí ve smyslu „škoda, že takhle fyziku nikdo neučil nás“.

A když zrovna nepracuji? Ráda cestuji do různých (i odlehlých) končin světa, čtu, nebo prostě jen odpočívám a nedělám nic.