Matyáš Hauser

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav

„Pane učiteli, jak to děláte, že máte tolik energie a pořád se smějete?“
Možná proto, že bych jako učitel takový měl být? Možná proto, že když takový nebudu já, nebudou takoví ani moji žáci. A možná proto, že si výuku ani jinak nedokážu představit.

Jsem spokojený manžel, divadelník, tanečník, zpěvák, moderátor, milovník historie, fotbalový nadšenec a tak trochu blázen. Dramatickou výchovu jsem poznal už v dětství díky Divadlu Vydýcháno na Základní umělecké škole Frýdlantská v Liberci, kam se vždycky rád vracím a budu navždy vděčný za všechno, co jsem se tam naučil. Učím hlavně proto, abych se mohl těšit z radosti a úspěchů svých žáků – od těch nejmenších až po dospívající. Naše podkrovní učebna je doslova vesmírem plným nekonečných možností. Nabízí prostor pro objevování vědomostí, znalostí, dovedností a také nás samotných. Od divadla, tance, zpěvu, emocí i metodiky až po nutnou dávku trapnosti a radosti, bez kterých podle mě nelze pracovat. Jak pravdivě říká nápis na dveřích naší učebny: „Je to tu komedie. Je to tu bizár.“

Za své silné stránky považuji energii a nadšení pro obor, který vyučuji, individuální přístup, využívání mezipředmětových vztahů pro komplexní výuku a propojování teorie s praxí. Vycházím ze svých vlastních chyb, jichž jsem se jako žák pedagogické školy Jeronýmova Liberec a později jako začínající učitel při studiu oboru Divadlo a výchova na Divadelní fakultě JAMU dopouštěl. Chyb se dopouštím stále – a pokud je to žádoucí, stávají se i učebním materiálem. Neustále si opakuji, abych se neopakoval.

Výuku stavím především na principech zážitkového a zkušenostního učení se sebereflexí, vrstevnickým hodnocením a následnou metodickou podporou. Tu společně s žáky zkoušíme nejprve v bezpečí našich společných hodin sami na sobě a následně v pedagogické praxi. Naše každodenní zážitky z přímé pedagogické činnosti sdílíme a vzájemně se tak inspirujeme. Stále se mám co učit a doufám, že mě tento pocit ještě dlouho neopustí.

Svou pedagogickou prací se snažím nabídnout žákům stejné užitečné znalosti a dovednosti, se kterými jsem se mohl v životě setkat, a využívám je nejen v pedagogické praxi, ale i v osobním životě. Vnímám ji jako nikdy nekončící dík a vděčnost za to, co jsem se sám mohl naučit. Naše škola mi dává prostor pro realizaci nejrůznějších projektů, do kterých se rád s žáky pouštím i nad rámec výuky. Těžko se mi odmítají, a tak v naší škole vedu školní Divadlo „Vzmuž se!“ s dětským a studentským souborem, nabízím průběžné konzultace, jezdíme na divadelní přehlídky a do divadel nebo se společně připravujeme na přijímací řízení na vysoké umělecké školy.

A když mi nejen moje milovaná manželka, ale i maturanti nebo současní žáci říkají, že bych si měl odpočinout a více myslet na sebe, vím, že mají pravdu. Já si ale nemůžu pomoci. Mám totiž náš obor a celou učitelskou profesi opravdu rád.