Daniel Pražák



ZŠ Praha 7, Strossmayerovo náměstí 4





Odkaz na videomedailonek

„Kde vůle neschází, cesta se nachází.“

Absolvoval školu snů – Gymnázium Přírodní školu. Tam potkal učitelské osobnosti takového kalibru, že když se rozhodoval, co bude dělat, kantořina byla jasná volba. Z této školy si odnesl přesvědčení, že škola není pouhou přípravou na pozdější život, ale prostorem, kde jde plno věcí dokázat tady a teď. Jeho cílem je, aby děti ze tříd odcházely s nadšením a znalostí vlastních silných stránek.

Začal učit v prvním ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kterou s kombinací biologie-dějepis také dostudoval. Po několika zastávkách v soukromém školství působí čtvrtým rokem na státní ZŠ Praha 7, kde je také třídním vtipné a inspirativní party deváťáků, díky které se stále učí.

Žáky učí spolupracovat, přijímat zodpovědnost za svoje učení, poskytovat a přijímat zpětnou vazbu, a především být šťastnými lidmi.

Pedagogické a jiné životní zkušenosti v oblasti neformálního vzdělávání sbíral při několikaleté dobrovolnické práci v dětském domově, ve vyloučených lokalitách v ČR a při výuce dětí ulice v Demokratické republice Kongo. Tyto zkušenosti ho přesvědčily o tom, že respektující a partnerský přístup je klíčem k úspěchu s dětmi kdekoliv na světě.

Protože ho baví cestování, focení a školství, navštěvuje při fotoexpedicích školy (třeba na Filipínách) a fotí při učitelských stážích (Finsko, Island, Francie). O těchto návštěvách pak píše, mimo jiné do Řízení školy a Učitelského měsíčníku.

Je členem hnutí Otevřeno, které inovuje přípravu učitelů na pedagogických fakultách, a také členem Učitelské platformy.

Mrzelo ho, jak je vnímané české školství ve veřejném prostoru, a tak se rozhodl s tím zkusit něco udělat. I proto druhým rokem natáčí podcast Hovory z kabinetu, kde představuje pestrost českého školství a pedagogické hrdiny každodenní učitelské práce.

Snaží se přibližovat širšímu publiku složitou matérii školství prostřednictvím edukativních memes a s pomocí své kočky Disertace. Věnuje se doktorskému studiu na Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání, kde zkoumá síťování škol.

Úvodní citát ho provází celý život, v poslední době se snaží nacházet cestu k tomu, abychom se méně báli chyb, více sdíleli dobrou praxi a dostatečně mluvili o duševním zdraví.