Profesní sebevědomí vyučujících přitom souvisí s tím, jak se žákům daří ve škole. Podporu má přinést nový Systém kariérního a profesního rozvoje.
Pouze 40 % českých učitelů a učitelek uvádí vysokou profesní sebedůvěru, v průměru EU je to 64 %. Podle národní zprávy České školní inspekce k mezinárodnímu šetření OECD TALIS 2024 tak Česko patří spolu s Norskem, Chorvatskem a Japonskem k zemím s nejnižší sebedůvěrou učitelů vůbec. Největší rezervu mají čeští učitelé v motivování žáků, kteří o školní práci nemají zájem. Svou práci přitom mají rádi: 94 % z nich říká, že jim vyučování přináší radost.
„Když se zeptám svých studentů na pedagogické fakultě, jak se buduje sebevědomí učitele, myslí si, že se s ním člověk buď narodí, nebo nenarodí. To je ale obrovský mýtus. Troufám si říct, že minimálně průměrným učitelem se může stát rozhodně každý, kdo na sobě pracuje a má k tomu nějakou podporu,“ říká Tomáš Chrobák, učitel matematiky a tělesné výchovy a vítěz Global Teacher Prize Czech Republic 2019.
Nejvíc nejistoty nesou začínající učitelé. Udržování kázně je dle dat TALIS 2024 zdrojem stresu pro 49 % učitelů s praxí do pěti let, ale jen pro 26 % zkušených kolegů. Tento rozdíl patří k největším v EU. Pouze 31 % českých učitelů navíc uvádí, že během učitelského studia získali dovednosti, jak zvládat chování ve třídě, což je nejnižší podíl ze všech zemí šetření.
Méně rozšířené je v Česku i takzvané růstové myšlení, tedy přesvědčení, že schopnosti a inteligence se dají rozvíjet. Sdílí ho 57 % českých učitelů oproti 79 % v EU. Tato zjištění potvrzují, že posilování profesního sebepojetí, vnitřní jistoty a sebedůvěry (self-efficacy) učitelů představuje jeden z nejnaléhavějších úkolů pro systémové reformy v českém vzdělávání.
Proč na sebevědomí učitele záleží
„První věc, která na žáky zapůsobí, je právě sebepojetí nebo sebevědomí učitele. Ještě než učitel vůbec promluví, má to obrovský vliv. Zároveň jeho profesní sebejistota ovlivňuje, jakým způsobem organizuje hodinu a jakou má odvahu i k reflektivní práci,“ vysvětluje Tomáš Chrobák.
Učitel je podle výzkumů nejsilnějším školním faktorem, který ovlivňuje výsledky žáků. Ekonom Eric Hanushek shrnuje, že žádný jiný měřený vliv školy nemá na učení zdaleka takový dopad: někteří učitelé posunou žáky za rok o půldruhý rok učiva, jiní se srovnatelnými žáky jen o půl roku (Hanushek, 2011). Studie Chettyho a kolegů na datech více než milionu dětí ukázala, že žáci výrazně efektivnějších učitelů častěji studují vysokou školu a v dospělosti víc vydělávají (Chetty, Friedman, Rockoff, 2014).
Na sebedůvěře přitom stojí právě to, co dobrého učitele odlišuje. Data TALIS 2024 ukazují ve všech zapojených zemích souvislost mezi sebedůvěrou učitelů a tím, jak se jim daří srozumitelně vysvětlovat, dávat žákům zpětnou vazbu a přizpůsobovat výuku. Učitelé, kteří věří, že dokážou posunout každého žáka, čtyřikrát častěji uvádějí, že se jim daří výuku přizpůsobit různým potřebám (OECD, 2025). Sebedůvěra souvisí i s duševní pohodou a spokojeností učitelů. Čeští učitelé s vysokou sebedůvěrou podle OECD zažívají nejméně stresu z udržování kázně. Podle národní zprávy ČŠI mají spokojení učitelé více než šestkrát vyšší pravděpodobnost, že ve školství zůstanou déle než pět let.
Profesní sebepojetí jako kompetence, kterou lze rozvíjet
Podporu by do škol měl přinést chystaný Systém kariérního a profesního rozvoje, který minulý týden rámcově představilo MŠMT. Jeho součástí je i práce s KRAAU – Kompetenčním rámcem absolventa a absolventky učitelství. Ten MŠMT vydalo v roce 2023 jako společnou vizi kvalitní přípravy učitelů. Profesnímu sebepojetí rámec věnuje celou šestou oblast. Popisuje v ní tři schopnosti, které by si budoucí učitelé měli odnést už ze studia:
Práce na sobě a vlastním rozvoji. Učitel ví, jakým učitelem chce být. Pravidelně přemýšlí nad svými hodinami, sleduje, co jeho výuka dělá se žáky, zná své silné a slabé stránky a podle toho si stanovuje, v čem se chce zlepšit. Pomáhá mu v tom i spolupráce a zpětná vazba od kolegů.
Odpovědnost a profesní etika. Odlišuje ověřená fakta od neověřených informací, rozumně pracuje s médii, sociálními sítěmi i umělou inteligencí, ctí demokratické hodnoty a vede k tomu i žáky.
Péče o duševní zdraví. Nezapomíná na vlastní potřeby, odpočinek a vztahy, umí pojmenovat své obavy a říct si o pomoc. Hlídá si rovnováhu mezi prací a osobním životem, sdílí s kolegy materiály i nápady a v případě potřeby využívá podporu, například mentoring nebo supervizi.
Co může pomoci
Organizace GetThePoint, která se práci s Kompetenčním rámcem (KRAAU) věnuje, na základě dat TALIS a zkušeností z praxe doporučuje:
Dát sebepoznání a reflexi místo už v přípravě učitelů. Jen 40 % českých učitelů uvádí, že měli během studia dost času na hospitace, a jen 31 %, že je příprava naučila zvládat chování ve třídě.
Rozšiřovat mentoring začínajících učitelů. Začínající učitelé s mentorem jsou podle ČŠI spokojenější. Podíl začínajících učitelů s mentorem v Česku od roku 2013 vzrostl o 20 procentních bodů, nejvíc ze srovnávaných zemí.
Budovat ve školách kulturu společného učení. Zapojení učitelů do chodu a vedení školy souvisí podle ČŠI s vyšší sebedůvěrou i spokojeností, spolupráce s kolegy podle OECD s vyšší spokojeností a pohodou. Kvalitní výuka podle OECD není osamělá disciplína, ale řemeslo, které se zlepšuje společnou reflexí a závisí i na prostředí školy (OECD, 2025).
Brát duševní zdraví učitelů vážně. Supervize, intervize a kolegiální podpora pomáhají učitelům naučit se říkat ne a nevyhořet.